S lynčem se v matrikách zemřelých moc často nesetkáváme. O to větším úlovkem tyto případy jsou. K jednomu takovému lynči došlo v noci ze 7. na 8. června 1848 ve vsi Mezilečí nedaleko Hořiček na Náchodsku. Obětí se stali bratři Jan (42) a Josef (31) Špetlovi a Ignác Siegel (30). Nechme mluvit matriku zemřelých:
Tyto tři osoby nadepsané, hlavní to po několik let zlodějové, byli večer dne 5. června (1848) od hořičské sousedské stráže či gardy, před měsícem za příčinou Constituce zřízené, ve příbytku Jana Špetly č.d. 138 (ještě se dvěma jinýma) na krádež se chystajíce přepadeni, svázání a hned odvedeni do Mezleče, kdežto před týdnem chalupníka Bartoše, chtíce ho okrásti, postřelili. Bitím k vyznání na sebe i na jiné nucení, byli tam na obci druhého dne od velebného pána Antonína Müllera, kaplana na Hořičkách, Svátostma zaopatřeni, pak dne 7. června večer do své osady neb vsi posláni, avšak sotva na půdu mečovskou přivedeni, tam od lidu rozdrážděného, od nich dříve často okradeného - do smrti utlučeni. Na to dne 12. června na zdejším hřbitově od krajské komise prohlédnuti, hrob pro ně vykropil nížepsalý.
Za minulou zimu jen ve Slatině stalo se třicet krádeží nočních.
Běda! Když netresce, kdo trestati má, pak musí trestati, kdo nemá. Josef M. Ludvík, pastýř zde duchovní.
V časopise Český lid v roce 1912 vyšel k tomuto modru článek Dr. Vácslava Řezníčka, nazvaný Lidový soud nad zloději na Skalicku r. 1848. Co se v něm můžeme dočíst?
Konstituci mnozí na Skalicku vykládali si však dle vkusu své vlastní obraznosti, což především učinili řádící zde zloději. Ti opatřili se nyní také střelnou zbrojí. Končeni měsíce máje vypravili se v noci na lup do vsi Mezleče, chtíce tam, okrásti hospodáře Bartoše. Ten však hlídal, zpozoroval je a vyšel na ně s otázkou, co chtějí, odhodlán jsa majetek svůj hájiti. Tím ze svého počinu vyrušení zloději po Bartošovi střelili a poranili ho do kolena. Hlukem z toho vzniklým vybouřeno bylo sousedstvo, proto zloději musili rychle prchnouti. Že však užili střelné zbraně, pochopitelně všeobecně lid v celém kraji podráždilo, neboť nikdo necítil se bezpečným více již ani životem.
Při útěku od stavení Bartošova v Mezleči jeden ze zlodějů ztratii čepici, dle níž byl pak brzy nalezen. Člověk ten tiše povolán byl k představenému, kde z účasti na zlodějské výpravě v Mezleči usvědčen. Při tom byl vyzván, aby pověděl, kdo byli jeho společníci a kdo z nich po Bartošovi střelil. Usvědčený z počátku zdráhal se to říci. Avšak vida, že je zle, konečně na ubezpečení, že jemu se nestane nic, pak-li ostatní prozradí, pověděl jejich jména. Zatím ponechán byl v bezpečí, aby nemohl nikoho varovati, a ihned učiněna byla na Hořičkách opatření, aby prozrazení zloději byli schytáni. Především šlo o to, aby lapen byl jejich »hejtman« Jan Špetla ze Slatiny. Proto byl jmenovaný nenápadně střežen, až bude doma ve své chalupě č. 138 na slatinských Končinách. Když bedlivě ho sledující na Hořičky podali pokyn, že špetla dlí doma, sousedská stráž čili garda na Hořičkách vstoupila do zbraně a majíc bezpečnou zprávu, že Špetla vedl zlodějskou výpravu do Mezleče na hospodáře Bartoše, vytáhla večer v pondělí dne 5. června do Slatiny, aby nejprve jeho zatkla. V tichosti obstoupila na slatinských Končinách jeho chalupu a potom někteří silní a neohrožení členové její vešli do stavení, aby Spetlu odvedli.
Avšak vedle něho, tehdy 42letého muže, nalezli tam ještě 31 rok starého jeho bratra Josefa Špetlu ze Slatiny a Ignáce Siegla, vysloužilého vojáka a tuláka, který krajem žebraje lajdal a vyhlížel, kde by se co dalo ukrásti. Siegel byl Němec, rodilý z Janovic na panství Teplickém, a Jan Špetla ho ve své chalupě přechovával. Když hořičští gardisté do Spetlova stavení vešli, zloději zde shromáždění seděli u štědré večeře, posilujíce a chystajíce se na nějakou novou výpravu. Vidouce, že mají býti zatčeni, postavili se gardistům na odpor a bránili se. Ve rvačce takto vzniklé Jan špella vytrhl jednomu z gardistů pušku a byl by ho málem zastřelil. Avšak po delším zápase byli zloději konečně přemoženi, svázáni a vedeni do Mezleče před příbytek postřeleného Bartoše, kam ho-řičská garda s nimi za úsvitu v úterý dne 6. června dorazila.
Zde byli zloději provazy a řetězy přivázáni ke stromům a sice tvářemi k jejich kmenům. Napotom byli obecním právem vyslýcháni, kde všude kradli, kdo jsou další jejich tovaryši, kdo odbírači. Zpráva o zjímání zlodějů ve Slatině a o dovedení jejich do Mezleče rychle roznesla se po širém okolí a lid se všech stran se sem sbíhal v náladě nanejvýš roztrpčené. Přicházeli zejména ti, kdo byli okradeni, aby své škůdce, proti nimž ovšem zuřili, osobně poznali a viděli. Zloději k otázkám jim kladeným nejprve mlčeli a dokonce se jim smáli, neberouce zatčení své dost vážně, patrně spoléhajíce a očekávajíce, že naleznou také zastance. Avšak jinak soudil shluklý lid. Ten ve svém roztrpčení byl chováním jejich brzy netrpěliv a podrážděn a vyslýchání zlodějů ujal se sám, rázem změniv je ve způsob starodávného práva útrpného.
Když zloději nechtěli o svých tovaryších a odbíraoích pověděti po dobrém, jal se lid nutiti je k tomu násilím. Okradení nejprve začali je pruly a pak co komu do ruky přišlo, mlátiti, při čemž zloději lid ještě více dráždili, napomínajíce se k mlčení voláním: »Zadku, trp, hubo, mlčí« Do Mezleče nahrnula se zatím sta lidí a zloději byli zde biti po celý úterek 6. června, v noci na středu a pak ve středu 7. června, kdy byli bitím již tak ztrýzněni, že je Antonín Müller, kaplan na Hořiékách, svátostmi umírajících zaopatřil. V této své zbědovanosti své tovaryše a spojence konečně jmenovali. Udali, že to byli hlavně Josef Špetla ze Zliče, Jan Exnar z Ríkova, kťerý byl naznačen jako podhejtman patrně orga-nisované roty zlodějské, Ignác Kluština ze Žernova, Špaček vůbec Trepka zvaný ze Studnic a jistý Augustin Joudal. A také pověděli, že na náchodském zámku mezi úředníky měli ochránce hlavně v kancelistovi vrchnostenského úřadu Šulcovi.
Po tomto vyznání, k němuž byli zloději dva dny a noc trvajícím bitím od okradeného a roztrpčeného tím lidu donuceni, snažily se vlivnější osoby dalšímu trýznění jejich učiniti přítrž. Po dalším namáhání, když byla celá zlodějská společnost prozrazena, podařilo se lid v Mezleči sběhlý ukrotiti, že ve svém hněvu se mírnil.
Do České Skalice a do Třebešova obecním představenstvům a gardám poslány byly z Mezleče zprávy o tom, koho z tamního okolí zloději za své tovaryše naznačili, aby škůdci ti byli učiněni neškodnými a zatčeni. Ztlučení pak a hladem vysílení bratří Špetlové a Siegl potom vedeni byli z Mezleče večer ve středu dne 7. června domů do Slatiny. AvAak sotva že byli z Mezleče na mečovskou půdu dovedeni, lid v zástupech je provázející, dříve často od nich okradený, ve tmě se na ně vrhl a všecky tři je v polích k smrti utloukl. Rozdráždění to bylo vysvětlitelné, neboť ku př. jenom ve vsi Slatině pouze v zimě od listopadu 1847 do břVzna 1848 provedeno bylo přes 30 nočních krádeží.
Lidovým soudem u Mečová postižení zloději Jan Špetla, Josef Špetla a Ignác Siegl byli napotom po ohledání krajské komise dne 12. června na Boušíně pohřbeni.
Celý článek si můžete přečíst zde: http://tyfoza.no-ip.com/ceskyl...