Vynálezy, které provázejí lidskou historii, nebyly vždy spolehlivé a bezpečné. Některé z nich byly vysloveně nebezpečné, přesto jich lidstvo využívalo - a někdy pak docházelo k tragédiím.
Svítiplyn, známý také jako městský plyn, byl směsí plynů vyráběnou převážně karbonizací uhlí nebo tepelným rozkladem ropných produktů. Používal se především pro osvětlení, vaření a vytápění městských domácností od 19. století až do poloviny 20. století, kdy jej nahradil zemní plyn.
Svítiplyn obsahoval převážně vodík, metan a oxid uhelnatý, což jej činilo vysoce hořlavým a potenciálně nebezpečným. Výhodou však byla jeho dostupnost a schopnost být rozváděn potrubní sítí do domácností a průmyslových podniků. V českých zemích se první plynárny objevily v Praze a Brně již v první polovině 19. století, což přineslo revoluci ve způsobu osvětlení veřejných prostor a domácností.
Navzdory svým výhodám měl svítiplyn i značná rizika. Obsah oxidu uhelnatého byl pro lidský organismus toxický a mohl vést k otravám, často s fatálními následky. Asi už tušíte, kam dnešní článek směřuje…
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chceš číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 99 Kč