Chci publikovat
Chci publikovat

Eduard Orel

5. 8. 2025

Dne 5. srpna roku 1841 se v Novém Jičíně narodil Eduard Orel, rakouský námořník, člen polární expedice. Jeho otcem byl Jan Orel, magistrátní úředník z Citova. Spolu se svými třemi sourozenci vyrůstal v německy mluvícím prostředí, navštěvoval německá gymnázia v Novém Jičíně a Opavě a později studoval na polytechnickém institutu.

V roce 1861 nastoupil jako kadet do rakouského válečného námořnictva v Terstu. Slavnou vojenskou etapu prošel v dánsko-německé válce 1864 a roku 1866 bojoval pod admirálem Tegetthoffem v bitvě u Visu (bitvě u Lissy) – kde rakouská flotila zvítězila. Sloužil též u dvora arcivévody Maxmiliána v Mexiku. Poté působil v hydro­grafickém institutu v Pule, odkud byl občas povolán do služby na různých lodích.

V letech 1872–1874 se Eduard Orel zúčastnil druhé rakousko‑uherské severopolární expedice pod vedením Julia Payera a Karla Weyprechta. Výprava měla najít Severovýchodní cestu k pólu. Loď i s posádkou byla uvězněna v ledu od srpna 1872. Dne 1. listopadu 1873 objevila expedice do té doby neznámé souostroví , Zemi Františka Josefa. Některé mysy byly díky Orlovi pojmenovány i po novojičínských rodácích.

Trasa výpravy

Loď tou dobou vězela v ledové kře již přes rok a tato situace se ani potom nezměnila. Na pobřeží nově objeveného souostroví uvízla loď do května roku 1874. Mezitím podnikala posádka objevné výpravy na saních a vědecké výzkumy v okolí lodi. Nakonec se, vzhledem k tenčícím se zásobám vydali na tříměsíční cestu na saních a člunech, až se dostali na pobřeží Nové Země, kde je nabrala velrybářská loď a odvezla do Norska.

Během výpravy Orel utrpěl sněžnou slepotu, která mu zřejmě trvale poškodila zrak. Výprava jako celek přežila – v září 1874 byli všichni přivítáni ve Vídni jako hrdinové.

Po návratu z expedice byl Orel vyznamenám Řádem železné koruny 3. třídy a byl povýšen do rytířského stavu a začal užívat titul Ritter von Orel - rytíř z Orlů. 

Kvůli zhoršujícímu se zraku opustil Orel v roce 1879 aktivní službu a žil s rodinou ve Vídni. Později byl císařem Františkem Josefem I. jmenován správcem zámku v italském Miramare, kde také roku 1892 zemřel.

-m-