1. července roku 1899 se v Plzni narodil Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle. Nikdy nebyl hvězdou v lesklém slova smyslu, a přesto je dodnes jedním z nejoblíbenějších herců éry černobílého filmu. Hrál lidi obyčejné, trochu nemotorné, trochu možná smolaře.
Původně se měl stát účetním. Jeho otec pracoval jako montér ve Škodovce v Plzni a Jindřich studoval na zdejší obchodní akademii. Jak ale sám později říkal, pro podvojné účetnictví neměl ani „atom pochopení“. Do kanceláře po škole sice nastoupil, ale jeho zájmy byly jinde. U ochotnického divadla, kabaretů, později v profesionálních scénách. Pseudonym „Plachta“ si sám nevymyslel – přezdívku mu dali spolužáci kvůli široké peleríně, kterou nosil do školy, a ona mu zůstala.
Na jeviště se propracoval postupně – jako nápověda, statista, herec v malých rolích. Hrál s Vlastou Burianem, později i s Voskovcem a Werichem v Osvobozeném divadle. Nikdy nebyl klasickým komikem, přesto byl pro diváky nezapomenutelný. Jeho humor nebyl hlasitý, ale něžný a lidský.
V kinech se objevil poprvé ve dvacátých letech, ale skutečný věhlas mu přinesla až třicátá léta. Hrál ve více než stovce filmů. Muži v offsidu, Barbora Hlavsová, Karel a já, Cesta do hlubin študákovy duše… Často hrál ty dobrosrdečné chlapíky, kteří nejsou sice hlavní rolí ve filmu, ale přesto jsou vám sympatičtí.
Kromě herectví psal i knihy pro děti. Třeba Pučálkovic Aminu, humorný příběh o rodině, která si domů místo štěněte přivedla malou žirafu. Psával i fejetony.
Byl dvakrát ženatý, přičemž z prvního manželství měl dvě děti - Zdeňka a Alenu.
Po válce se angažoval i politicky. Vstoupil do komunistické strany, jeho levicové smýšlení bylo upřímné a hluboce zakořeněné.
Zemřel 6. listopadu 1951 na rakovinu jater, bylo mu pouhých 52 let. Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Jeho filmografie čítá desítky filmů a mnohé jsou i po letech stále oblíbené, ačkoli samozřejmě patří do kategori "pro pamětníky".
-m-