Krádež v kostele

Z policejní svodky: Z kostela zmizela Hostýnská Madona

V průběhu včerejšího dne došlo ke krádeži v prostějovském kostele. Zatím neznámému pachateli se z volně přístupné chodby podařilo z obrazu vyjmout plátno s olejomalbou „Hostýnské Madony“ a ukrást ho. Škoda byla vyčíslena na 40 tisíc korun. Policisté na případu pracují a po pachateli pátrají. V případě zjištění mu za přečin krádeže hrozí až dvouletý pobyt za mřížemi. (23.8.2013)

Podobná zpráva je nejspíše ctěnému čtenáři povědomá. Zpráv o vyloupení kostela nebo kaple, o krádeži toho či onoho uměleckého díla zaznamenáváme v denním tisku dost a dost. Leckdo z nás se při čtení takové zprávy zděsí, protože si klade otázku, jaký člověk může sáhnout na tak posvátné předměty, jako je například oltář. Ovšem zloději si servítky neberou a naopak berou cokoli, co je možné zpeněžit.

Dnes se k nám zprávy tohoto ražení dostávají často - možná tak často, že už jsme otupěli a příliš si je k srdci nebereme. Přece jen většina z českých obyvatel není věřící, do kostela řada těch, kteří se hlásí k některé z církví, zamíří jednou či dvakrát do roka, takže ani krádež v kostele už neprožíváme tak, jak ji prožívali naši předci.

Ti se s krádežemi posvátných předmětů nesetkávali zas tak často. Kostely byly i v minulosti cílem nejrůznějších zlodějů a lapků (a samozřejmě také drancujících vojsk), ale i tito jedinci se většinou obávali Božího hněvu. A tak se kostelům vyhýbali a své choutky si vybíjeli na pocestných, v hospodách, na trzích, všude tam, kde docházelo ke shromažďování lidí (a tím i měšců), případně na místech, která byla z hlediska trestu přece jen bezpečnější než posvěcená půda.