V polovině 19. století se mnoho obyvatel Čech a Moravy rozhodlo opustit své domovy a hledat lepší život v Americe. Toto hnutí ovlivnilo několik faktorů. Zrušení poddanství v roce 1848 vedlo k výrazným společenským změnám, ale ekonomické podmínky zůstávaly pro mnohé obtížné. Špatné živobytí přimělo mnoho rodin hledat nové možnosti za oceánem. Navíc zprávy o dostupné půdě a lepších životních podmínkách v Americe působily jako silná motivace k emigraci.
Za velkou louží se postupně usadily stovky, spíše tisíce rodin z Čech a Moravy a tvořily silné národní enklávy. Typickým příkladem je město Chicago, kde česká komunita vzkvétala a rozrostla se neuvěřitelným způsobem. Mnoho rodin se však usadilo i na venkově v Missouri, Wisconsinu i jinde, kde se jim dařilo nakupovat levnou půdu a hospodařit na ní. Časem vznikaly české kostely, školy, hospody a vycházely také české noviny. Třeba týdeník Amerikán vycházel od roku 1875 a byl zdrojem informací pro krajany. V rámci tohoto časopisu vycházel každoročně i kalendář s bohatou obrazovou přílohou a pravidelnými rubrikami – jednou z nich byly životopisy přistěhovalců z Čech a Moravy.
Nedalo mi to, a na jednoho z nich jsem se podívala podrobněji.
Josef Sháněl pocházel z Číčenic u Strakonic, kde přišel na svět 24. dubna roku 1824 (i když v článku psali 1822 – důvěřuj, ale prověřuj). Jeho životopis vyšel v kalendáři na rok 1895. „Již před tím, nežli jsem na cestu do Ameriky pomyslil, měl jsem příležitost zhlédnouti velký kus světa.“ Josef Sháněl procestoval téměř celé Rakousko a kus Itálie. Několik let žil ve Vídni, aby následně dostal práci na zámku v Hluboké nad Vltavou.
Živil se tam jako truhlář a během svého pobytu si našel i nevěstu. Tou se stala Anna Trnková, o devět let mladší dcera po zemřelém Janu Trnkovi, ševcovském mistrovi. Mimochodem, v matriční knize je u jejich sňatku poznámka, že oddací list byl v roce 1900 odeslán do Ameriky.
Veselku oslavili 2. května roku 1854 a v tom stejném roce odjeli Josef a Anna Shánělovi do Ameriky. Přesněji řečeno, odjeli do Kanady, do Quebecu, odkud potom pokračovali do USA do St. Louis. Bohužel jejich jména jsem nenalezla v seznamech cestujících přicházejících z Evropy.
Ve St. Louis v Missouri žila rodina Shánělových (oni se ale psali jako Schánělovi) několik let. Když vypukla americká občanská válka Severu proti Jihu, musel Josef Scháněl narukovat. Sloužil devět měsíců v 2. pluku při setnině C u těžkého dělostřelectva na straně Unie. Zde také přišel k úrazu, který alespoň jeho službu v armádě zkrátil. Z armády byl propuštěn v srpnu 1862.
V roce 1865 rodina přesídlila do Black Earth ve Wisconsinu, kde Josef provozoval truhlářskou živnost. Vyráběl nábytek, rakve a vše, co k tomu patřilo, jak je patrné z jeho vyprávění a doloženo i záznamy ze sčítání lidu, kde je uveden jako “cabinet maker“.
Schánělovi měli šest dětí – Floriana, Vilhelminu, Mary, Christiana, Annie a Josepha. V době vydání kalendáře Josef starší říká: „Máme pěkný domov se zahrádkou, obchodní krám zvláště, těšíme se dobrému zdraví a hledíme vstříc zlaté veselce. Perun dá, že se jí dočkáme!“
My dnes již víme, že Josef Scháněl se zlaté svatby nedočkal. Zemřel 2. března roku 1900 (proto byl zřejmě potřeba ten oddací list - kvůli pozůstalosti) a jeho manželka Anna potom v roce 1911. Mají společný náhrobek na hřbitově Oak Hill Cemetery v Black Earth.
Osudy našich krajanů, kteří se vydali za velkým dobrodružstvím do neznáma přes oceán, jsou barvité a zajímavé a proto se k nim budeme pravidelně vracet i v budoucnu.
-m-