Dnes opět zamíříme do kronik. A tentokrát je to příběh spíše úsměvný, i když věřím, že pro jeho aktéry takový rozhodně nebyl.
Bylo nebylo, na jedné faře v západních Čechách měl tamní farář psa. Byl to hlídač, který dovedl být ostrý, pokud se na farní dvůr přiblížil někdo neznámý. Jinak byl ale spíš místní mazel - děti ho měly rády, často si s ním hrály, když měly po nedělní škole, proháněly se s ním na farním dvoře.
Obzvlášť jeden klučina si psa velmi oblíbil - nebyl to sousedovic malý Mirek, ale učitelovic malý Frantík. Tahal psa za obojek, vozil se na něm, házel mu klacky, pro které pes nadšeně běhal. Jen při žrádle ho rušit nesměl - když zasáhnete psovi do žrádla, tak máme procvaknutou ruku, ani nevíte jak (mohla bych o tom vyprávět, mám jizvy po zubech psa mých prarodičů).
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chceš číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 99 Kč