Soupisy poddaných patří mezi ty zdroje, které nám poskytují zajímavé a ještě zajímavější informace. Jistě, někdy se může jednat o pouhé seznamy, ovšem často v nich najdeme mnohem víc než jen jména a věk zapsaných osob. A pokud pro některou obec chybějí matriky, mohou nám je soupisy pomoci nahradit.
V nejstarším období sloužily soupisy pro evidenci sirotků, protože vrchnost spravovala sirotčí kasu, postupně se ale rozšířily na všechno obyvatelstvo. Soupis poddaných tak byl evidencí osob z daného panství - pokud na panství sloužil někdo z jiného panství, nemusel být v soupisu uvedený, protože byl zapsán do soupisu ve svém původním panství.
Na některých panstvích se zachovaly ucelené řady soupisů (například na schwarzenberských panstvích), jinde jsou soupisy spíš ojedinělou záležitostí, na některých panstvích je nenajdeme vůbec. Platí tak to samé, co platí v pátrání po předcích obecně - hlavní je mít štěstí (a pak taky spoustu času a trpělivosti).
V rámci panství jsou rozděleny nejčastěji podle rychet a ty podle jednotlivých obcí, v jednotlivých obcích jsou pak poddaní zapsaní podle stavu - hospodáři, podruzi, vdovy a sirotci. Hospodáři byli řazeni buď podle velikosti statků, nebo podle jiného klíče - mohlo se jednat o umístění statku ve vsi, nebo o zvykové řazení. Podruzi a vdovy a sirotci byli nejčastěji zapisováni chronologicky podle toho, kdy se do této kategorie dostali. Na konci seznamu tak byli ti, kteří se do ní dostali nejpozději.
Na úplném konci velké části soupisů pak najdeme osoby, které patřily z tehdejšího hlediska do specifických kategorií - mistry polní (ovčáky), pohodné, Židy, někdy i mlynáře, hostinské nebo také vrchnostenské zaměstnance.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chceš číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 99 Kč