Vápno se v minulosti pálilo na mnoha místech v Čechách i na Moravě. Bylo to náročné a často i nebezpečné řemeslo. Vápno se pálilo ve speciálních kamenných pecích, tzv. vápenkách, ve kterých byl vápenec za pomoci uhlí nebo dřeva vypalován na vápno.
Pálení vápna vyžadovalo nepřetržité topení několik dní po sobě, kdy teplota v peci stoupala až na 1000°C, aby se vápenec rozložil na pálené vápno (oxid vápenatý) a oxid uhličitý. Práce byla spojena s četnými riziky, ať už se jednalo o horku, kouř nebo žíravé vápno, které mohlo při styku s pokožkou nebo vdechnutí způsobit vážná zranění. Také oxid uhličitý, který se při pálení uvolňoval, přitom představoval nebezpečného a tichého zabijáka, kterého nebylo radno podceňovat.
Obsah pro předplatitele
Tento článek je pouze pro předplatitele.
Chceš číst dál a mít přístup k dalším příspěvkům této publikace?
Předplatit od 99 Kč