17. července 1828 se na Starém Městě pražském narodil jako nejmladší ze tří dětí malíře Antonína Mánese a jeho ženy Magdalény syn Quido. Následoval uměleckou kariéru svého otce - ostatně jako všechny děti Antonína Mánese. Většina lidí bude znát spíše Quidova staršího bratra Josefa, jednoho z nejvýraznějších malířů českého romantismu, umění se věnovala i sestra Amalie nebo strýc Václav Mánes.
Quido tak už od malička vyrůstal mezi obrazy a kresbami, což ovlivnilo jeho další dráhu a přispělo k jeho pevnému místu v českém malířském prostředí. V letech 1838 až 1851 (ano, už od deseti let) studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde se zdokonaloval pod vedením Františka Tkadlíka a Christiana Rubena. Studium mu poskytlo pevné základy v klasickém kreslířství, ale již brzy začal inklinovat k modernějším žánrovým námětům, které kombinovaly prvky romantismu i raného realismu. Během těchto let vznikaly jeho první práce zachycující každodenní život pražské měšťanské společnosti.
Jeho tvorba je charakteristická zobrazením žánrových scén – nejčastěji maloval děti, domácké interiéry či lidové slavnosti. Ve svých dílech kladl důraz na detail, výraz tváří a emoce postav. Popularitu mu přinesly zejména portréty šlechty a jejích potomků, v nichž dokázal skloubit realistické zobrazení s romantickou náladou, což byl styl lahodící oku.
Po roce 1866 byla Quidova umělecká dráha na několik let přerušena vlivem těžké nemoci jeho bratra Josefa. Po bratrově smrti v roce 1871 vyrazil na doplňující studijní cestu do Düsseldorfu, kde se pod vedením švýcarského malíře Benjamina Vautiera zaměřil na zlepšení výtvarné techniky. Díky němu se také seznámil se s tehdy moderními směry evropského realismu. Zkušenosti z Düsseldorfu se promítly do jeho pozdní tvorby, v níž se proměnila barevnost a kompoziční řešení.
Quido zemřel 5. srpna 1880 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Jeho dílo, oceňované nejen ve své době pro zachycení výrazu a emocí, se stalo součástí stálých expozic Národní galerie v Praze i dalších sbírek. Obzvláště portréty dětí patří mezi díla, která jsou ceněna dodnes.
