O tom, že pohřbít zesnulého, který nevykonal před smrtí všechny církevní úkony, nebylo nic jednoduchého, svědčí řada záznamů. Nepřijetí svátostí bylo v minulosti často sankcionováno - a protože nebožtík už žádnou pokutu nezaplatí, obracela se církev na členy jeho rodiny. A tak se v záznamu z farnosti Záboří z roku 1668 můžeme dočíst:
2. dne máje pochován jest Jiří, zeť Vránův ze vsi Mečichova, ačkoli před časem velikonoční zpovědi, jak se zpovídal, však že nevykonal při Velikonoci (zpověď), povinni jsou, totiž otec Matěj Potužník a Duchoslav Vrána, ženin otec, pokuty 3 libry vosku ke dni Narození Panny Marie složiti.
Zanedbávat velikonoční zpověď, která bývala pro každého katolíka povinná, bylo těžkým hříchem. Často právě podle toho byli mezi sousedy rozpoznáváni nekatolíci, kterým pak byly ukládány různé pokuty, nejčastěji ve formě naturálií. Ostatně - tři libry (asi 1,5 kg) vosku se v kostele rozhodně hodily, kněží si totiž často svíčky vyráběli sami.