Ne, tento střípek není o tom, že by nějakou dívku či ženu zavalila skála nebo něco podobného. I když věřím, že to, co jí bylo naloženo, by se za zával dalo považovat. Tento "příběh" se týká 29leté Marie Bolkové z Božetic na Písecku. Podkladem pro něj se stala sepekovská matrika zemřelých.
Marie Bolková se narodila v roce 1889 v Božeticích čp. 59. Jejím otcem byl Josef Bolek, domkář v Božeticích, její matkou pak Marie rozená Pichová z Podboře. Marie měla pouze tři sourozence - Anna přišla na svět v roce 1892, Karel se narodil v dubnu 1895 a Josef v březnu 1898. Anna zemřela ve třech letech a Josef pouhý rok po svém narození, Marie a Karel tak byli jedinými dětmi svých rodičů, které se dožily dospělosti.
Pak přišla válka... Bratr Karel byl odveden, protože nebyl považován na nezbytného při obhospodařovávání domkářské usedlosti - byl zde přece otec, kterému v té době bylo teprve 60 let. Ovšem ouha - otec v prosinci 1914 zemřel na rozedmu plic a dvě Marie, matka s dcerou, zůstaly na hospodářství samy.
Dokud Marie starší byla schopná v hospodářství pomáhat, zvládaly všechny práce s ním spojené celkem dobře. Ovšem u matky se zřejmě i díky zvýšené fyzické zátěži projevila průtrž, tedy kýla. Ve svém věku (v roce 1918 jí bylo 58 let) se s kýlou nesměla příliš namáhat - nepředstavujme si dnešní čilou ženu stále ještě v produktivním věku, ale ženu, která celý život těžce pracovala na poli...
A tak Marie mladší zůstala na hospodářství sama. V červenci roku 1918 přišly žně, které bohužel zaznamenává matrika zemřelých:
Bohužel i taková úmrtí přinášela válka - úmrtí, která s boji neměla nic společného. Marie zemřela na perinitidu, tedy zánět pobřišnice, 25. července 1918. Nebyla zdaleka jedinou ženou, která se stala obětí přepracování - u většiny z nich ovšem nenajdeme žádnou poznámku v matrice, která by nám její příběh vyprávěla...